kachna

Pigularium

TÝDEN.CZ

15. 11. 2018
Rubrika: O špatných věcech

Poučení z ústeckého pochodu, aneb proč policie chrání neonacisty

Autor: Topí Pigula

19.04.2009 14:35

Pivo, nic než pivo.

„Jedeme do Krupky!" zavelel mohutný dvoumetrový bijec Petr, člen Dělnické strany. Předtím zvedl své soukmenovce ze židlí, aby se proběhli a zkusili rozdat pár ran „antifákům" na Masarykově třídě. K potyčce došlo, ale akce byla krátká, na rozpitém pivu ani nestihla pořádně spadnout pěna.  Jet do Krupky nemělo smysl, protože než by tam bojůvka dorazila, tak bylo už dávno po akci. Respektive po akci bylo už ve chvíli, kdy opouštěli hospodu. Vidět to kluci mohli v televizi nad svými hlavami. Hospodský si pochod chválil, protože zatímco okolní podniky měly zavřeno, on roztáčel pípu tak mohutně, že mu došlo pivo. To se v nonstopu stává opravdu velmi výjimečně. ČT 24 hlásila, že Ústí nad Labem má ve třech pochodech pochodovat tisícovka neonacistů a chudáci novináři, kteří uvěřili zprávě ověřené ze dvou nezávislých zdrojů (jak praví běžné mediální klišé) bloumali po liduprázdném městě a hledali aspoň někoho, koho by mohli vyzpovídat. Hlídkovali před nádražím, kde byla šance za mohutné asistence policie bezpečně někoho vyfotit. Do chvilkově „neonáckovského nonstopu" se pro jistotu žádný neodvážil. „My musíme monitorovat akci zvenku" zněl argument jedněch, kterým jsem dal tip na neotřelé informace z místa dění. U piva se toho člověk vždycky dost dozví. Třeba to, že „Satan" sedící v koutě a moc se nezapojující do pití u barpultu byl evidentně velitelem, šéfem, vedoucím, náčelníkem, šerifem či jak se vlastně kluci titulují a měl opravdu velké slovo.  Až takové, že mohl nakázat obzvlášť opilému jedinci, aby se sebral a jel domů. Možná, že si klučina jen přehnaně ublíženě stěžoval, že ověřujte to! Měl jsem to pár kroků od pultu do kouta, ale nějak jsem si to nelajznul. Uniformita černých bund s červeně kostkovanou podšívkou (nějaká firma má docela prima kšeft) ladila s uniformitou nápojovou. Pivo, nic, než pivo.  Nějak se ten čas po sedmé večerní, než začne pochod, utratit musí.

Výbušky

 „Chráníte nácky! Proč nechráníte nás, slušné lidi?" hulákal na těžkooděnce mladík, který podle dredů určitě nepatřil k nicnežnárodovcům. Policista mlčel, byť odpověď byla nasnadě. Aby jsi nedostal nabančeno! „Já jsem homosexuál a mám rád dlouhé gumové věci," hulákal další a vzápětí začal olitovat plexisklový policejní štít. Bylo to mnohem méně vtipné a mnohem více od věci, než v pruhovaném oblečený "vězeň" s cedulí „Chcete vidět bílé Čechy? Počkejte si na sníh". Bylo to chvíli po tom, co policejní zásahovka naházela u restaurace Maha výbušky pod nohy odpůrců pochodu. Možná byly zbytečné, protože vybuchly vzápětí emoce. „Já už jsem toho zažil hodně, ale tohle je horší, než v osmdesátém devátém," hulákal pán, který soudě podle věku evidentně „sametovku" pamatuje. Logicky by potřeboval přetáhnout dlouhým, tehdy bílým, zásahovým obuškem přes hřbet, aby si připomněl, jaké to tehdy na Národní třídě bylo. Ovšem pokud znal revoluci jen z televizních zpráv, tak mu tak mohlo připadat. „Jak to, že tady můžou pochodovat?" horlil další bez ohledu na to, že musel vědět o legálnosti pochodu. Být policistou znamená být vycvičen k hluchotě, protože žádný, byť sebelogičtější argument nemělo smysl používat. Neonacisté, Dělnická strana a další příznivci „práva a pořádku" (teď nemyslím fanoušky amerického seriálu) si dávali pozor, aby v přítomnosti policistů nehajlovali, nezakrývali si tvář, v průvodu nekonzumovali alkohol... prostě aby nezadali příčinu k postihu. „Proč nemůžeme pochodovat?" atakoval nepříliš chytrým dotazem policejní přilbu další z mladíků. Pokud bude číst tyto řádky, dám mu odpověď. Může. Musí ale pochod včas a řádně nahlásit, zorganizovat a pak uvidí, že i jeho bude „hluchá" policie chránit. Jenže to bude hluchá k argumentům protistrany. Organizace pochodu neonacistů v Ústí byla poměrně precizní, což jasně ukazuje nejen včasné nahlášení pochodu, ale i skutečnost, že ačkoli byl pochod původně zakázán, soud nakonec rozhodl o jeho povolení. Takovéto pochody jsou prostě daní z demokracie.

„Řád nikdy nezvítězí nad chaosem, neboť chaos je mnohem lépe organizován," napsal v jedné ze svých knih sir Terry Pratchett. Doufejme, že chaotičtí „alternativci" vyčlení ze svého středu někoho, kdo se podřídí většímu řádu, než tomu, který je ukrytý v jointovém dýmu a pustí se do boje z  bílým neřádem. To, co zaznívalo v ústeckém nonstopu bylo tak „řádné", že by po nástupu „bílého řádu" do „současného neřádu" nezbylo místo ani na svobodu shromažďování, ani na mnohou jinou svobodu. Doufám, že když už v nonstopu neměli novináři své investigativce, tak je tam měla aspoň kriminálka.


Přílohy ke článku

Nelíbí 1 2 3 4 5 6 7 8 9 10 Líbí
   Hodnocení  7.53

Diskuze

Topí Pigula

Pigularium
autoportrét
Oblíbenost autora: 7.23

O autorovi

Datum narození (1966) mě podle některých řadí do mohutného proudu střední generace, která má "mládí pryč a do důchodu daleko". Mnohá mnou vykonávaná povolání (důlní zámečník, pomocná síla v kuchyni, kuchař na horské boudě, pedagogický pracovník, dřevorubec, novinář a v současné době šéfreportér) mi umožnila se seznámit s lidmi nejrůznějších profesí i charakterů, od od dělníků po politiky. Baví mě sledovat svět kolem sebe a to jak skze média (krom deníků), tak přes hledáček mých nikonů. A občas nevěřím vlastním očím, hledáčku či monitoru.

Kalendář

<<   listopad 2018

PoÚtStČtSoNe
   1234
567891011
12131415161718
19202122232425
2627282930