kachna

Pigularium

TÝDEN.CZ

18. 7. 2018
Rubrika: O dobrých věcech

Brány do ztraceného světa - recenze

Autor: Topí Pigula

25.03.2009 22:59

Objevy jeskyní nejsou zas až tak výjimečné, jak by se mohlo na první pohled zdát. Navíc patří čeští speleologové v oboru mezi světovou špičku, stačí kupříkladu připomenou objev solné Jeskyně tří naháčů v Íránu. Název knihy speleologa a fotografa Marka Audyho  jasně odkazuje na Ztracený svět z pera sira A.C.Doyla. Tomu jeho The Lost World (Ztracený svět) vyšel poprvé v roce 1912 a dodnes, v době poznamenané Jurským parkem,  se dá číst s nádherným zaujetím. Zatímco hrdinové Ztraceného světa zažívali svá (fiktivní) dobrodružství na vrcholu jedné ze stolových hor, „Audy a jeho  parta" prožívali své skutečně objevy uvnitř Roraimy. Ačkoli hlavní síla speleologické publikace je díky fotografu Audymu v obrazové části, nelze opominout část informační (faktografickou). Vysvětlující boxy jsou mimo jiné věnované lelkům jeskynním a jejich schopnosti echolokace, endemické floře, genezi křemencových jeskyní či formám jejich výplní. Už to samo o sobě posouvá knihu, která by mohla být „obyčejným cestopisem" o několik řádů před běžnou cestovatelskou produkci.

Fotografování v jeskyních je samostatná fotografická disciplína nejen kvůli stísněným prostorám značně komplikující dopravu fototechniky, ale zejména pro naprostý nedostatek světla. Dokonalost Audyho podzemních záběrů běžnému čtenáři na první pohled nedojde, protože prostor je nasvětlený tak dokonale, že záběry vypadají naprosto přirozeně. První pocit diváka je, že „na tom nic není". Přičemž jde o běžnému čtenáři velmi skrytou dokonalost. „Zapálením hořčíkového prášku mohu dosáhnout téměř neomezeného světelného výkonu. Tabulka na dávkování magnézia, která se tolik osvědčila v evropských jeskyní je pro vzdálenost čtyřicet metrů. Navíc nedokážu odhadnout, jak daleko je protější svah, 100 nebo 50 metrů? Naštěstí pokračování exponenciální křivky grafu dávkování, který před lety nakreslil a experimentálně odzkoušel můj táta, se dá odhadnout. Po odsypání pětadvaceti gramů na první expozici si uvědomuji další průšvih. Zásoba světelné hořčíkové slože mi vyjde sotva na pár záběrů. Obávám se, že to co v Evropě stačilo na fotoexkurze  do jeskyní po celý rok, bude tady „vyboucháno" za první den." Každý kdo fotil v jeskyních, které nebyly nasvícené coby turistická atrakce ví, že dosáhnout „přirozeného" světla je neuvěřitelně problematické. Ale jak vidno, ne nemožné. Občas jsou vtipné souvislosti rozesety v různých částech knihy. Zatímco v předmluvě je řečeno,, že členové výpravy „si nic, žádný křišťál či endemickou rostlinu neodvezli, nic nepoškodili...", tak dále v textu se dočteme, že si vařili polévky z místních rostlin. Jde o naprostou banalitu, protože každý, kdo navštívil Jižní Ameriku ví, že oficiálně se vyvézt nesmí v podstatě nic, ale zničit (ať už v rámci místního hospodaření či třeba těžební činnosti) se mohou desítky hektarů. Navíc samotná expedice měla z vývoje byrokratické situace obavy, neboť stejně tak jako v kterémkoli jiném oboru lidské činnosti, tak i ve vědě, se objevy kradou. Proto si členové expedice svá povolení buď pečlivě chránili, nebo rovnou některá nařízení ignorovali. Žádost, která by musela být zdůvodněná  (speleologický výzkum v oblasti, kde se jeskyně nepředpokládaly a už vůbec ne takového rozsahu) by mohlo vést buď k zamítnutí, nebo k „provalení" informace venezuelským jeskyňářům, kteří už by se o objev postarali sami.

Vůbec není divu, že předmluvu ke knize dělal Vladimír Plešinger, jehož Kniha Konga (shodou okolností taky z nakladatelství JOTA) má podobnou úroveň. Brány do Ztraceného světa by si měl přečíst každý,  kdo se chystá pustit se psaní vlastního dílka z cest. Jen vzdálené přiblížení se by mělo za následek vylepšení současní knižní cestovatelské produkce. Stačí letmý pohled do kteréhokoliv knihkupectví, aby bylo jasné, že na jedné straně existují výpravné knihy do nichž dali autoři veškeré své znalosti a zkušenosti, nechali je vytisknout na kvalitní papír a ze strany redakce a nakladatelství jim byla věnována vysoká péče. Takových knih je opravdu málo. Na druhé straně jsou na pultech knihkupců publikace vycházející z marketingových plánů, průzkumů trhu a šijí se horkou jehlou, jen aby byly na trhu co nejdříve a generovaly zisk.

Shrnout obsah publikace v jedné větě je v tomto případě jednoduché. Vynikající kniha, jež o několik řádů přesahuje běžnou cestovatelskou produkci  a po všech stránkách (grafické, obsahové, redakční i autorské) je vidět vysoká profesionalita zpracování.

 



Nelíbí 1 2 3 4 5 6 7 8 9 10 Líbí
   Hodnocení  7.38

Diskuze

Topí Pigula

Pigularium
autoportrét
Oblíbenost autora: 7.23

O autorovi

Datum narození (1966) mě podle některých řadí do mohutného proudu střední generace, která má "mládí pryč a do důchodu daleko". Mnohá mnou vykonávaná povolání (důlní zámečník, pomocná síla v kuchyni, kuchař na horské boudě, pedagogický pracovník, dřevorubec, novinář a v současné době šéfreportér) mi umožnila se seznámit s lidmi nejrůznějších profesí i charakterů, od od dělníků po politiky. Baví mě sledovat svět kolem sebe a to jak skze média (krom deníků), tak přes hledáček mých nikonů. A občas nevěřím vlastním očím, hledáčku či monitoru.

Kalendář

<<   červenec 2018

PoÚtStČtSoNe
      1
2345678
9101112131415
16171819202122
23242526272829
3031