kachna

Pigularium

TÝDEN.CZ

21. 5. 2018
Rubrika: O dobrých věcech

Cool it! - recenze

Autor: Topí Pigula

15.10.2008 15:13

Když si do vyhledavače Google zadáte „polar bear + global warming“, vyběhne vám na obrazovku přes milion a půl odkazů na nejrůznější stránky. Část z nich upozorňuje na neúspěšného amerického prezidentského kandidáta a politického bojovníka za „ekologickou pravdu“ Al Gorea, který se ve svém filmu Nepříjemná pravda snaží naznačit, jak dramatické doby právě prožíváme a jak nás globální oteplení (tedy naše neodpovědné konzumní chování) žene do náruče přímo smrtelně nebezpečných časů. Kdyby si B.Lomborg vytknul pro svou knihu nějakou zápornou postavu, bezpochyby by to byl nobelista Albert Arnold Gore Jr. Jeho jméno i argumenty se prolínají celou knihou a narážejí na jednoduchou, čísly podloženou, Lomborgovu logiku, z niž vyplývá, jak nehorázným způsobem si Al Gore přizpůsobuje fakta. Příkladem, který obletěl svět (a Lomborg se mu nemůže vyhnout) jsou snímky ledních medvědů stísněných na maličké, ubývající ledové kře. Medvídci „marně pátrají“ po nejbližší pevnině. „Podobnou fotografii ukazuje Al Gore a komentuje ji slovy: Jedna nová vědecká studie uvádí, že poprvé došlo k úhynu významnějšího počtu ledních medvědů utopením,“ píše se v knize. Vzhledem k novinářské oblibě ve špatných zprávách se k „medvědí story“ přidala celá plejáda světových médií. Lomborg fakta uvádí na pravou míru: „Z celkového počtu zhruba 25 000 ledních medvědů rozdělených do 20 jednotlivých populací ubývá členů jen u jedné nebo dvou populací v Baffinově zálivu, u více, než poloviny populací byly konstatovány stavy stabilní a u dvou populací kolem Beaufotrova moře byl zjištěn dokonce nárůst počtu členů.“ Podobně vyvrací oblíbené mýty ohledně mnoha dalších „nepříjemných pravd“ obsažených v Goreho filmu. Ať se jedná o mizející ledovce na Kilimandžáru, vzestupu mořských hladin či úmrtí vlivem zvyšujících se teplot. Mrtvých „z tepla“ bude při teplotním růstu mnohem méně, než lidí, kteří nezemřou vlivem příliš nízkých teplot. Bilance životů je tedy z tohoto úhlu pohledu „plusová“. Na mnoha příkladech se autor snaží dokázat, že „má jen malý význam, zda budou emise uhlíku snižovány, či nikoli, a důležité je pouze to, aby se zabránilo přijetí protokolů, které stabilizují emise nebo koncentrace.“ Na desítkách příkladů, v grafech a tabulkách vysvětluje, že nejde o to přijmout politické rozhodnutí typu Kjotského protokolu, kdy jde o hodně peněz za málo muziky, ale o fakt, že je nutno přehodnotit celkový přístup a začít přemýšlet prakticky bez ohledu na mediální lákavost katastrofických vizí, kterým novináři a část vědců tak rádi podléhají. „V roce 2006 Lovelock (James Lovelock, autor teorie Gaia o Zemi jakožto jednom holistickém organismu, pozn. autora) v britském listu Independent prohlásil, že než toto století skončí, zemřou miliardy z nás a těch několik plodných párů, které to přežijí, bude obývat Arktidu, kde klima zůstane snesitelné“. Má-li se takhle vyjadřovat vědec lze občasné sarkastické Lomborgovy útoky chápat. Kniha je rozdělena do pěti kapitol (Lední medvědi jako důlní kanárci, Otepluje se, Globální oteplování: z čeho máme obavy, Globální oteplování a politika, Závěr: volit priority s chladnou hlavou), které si berou na mušku jednotlivá fakta i mýty, jež se probírají na vědeckých fórech a ve zkreslujících zkratkách i ve světových médiích. Nezůstává jen u toho, atak čísel a statistik je doplněn konkrétními možnými způsoby řešení. Ta však narážejí (a toho si je B.Lomborg velice dobře vědom) na politickou (ne)vůli. Protože se, jak sám v závěru své knihy zdůrazňuje, špatné zprávy dobře prodávají, je klima nejlepší špatná zpráva.

Problematika Kjotského protokolu a s ním souvisejících témat je rozpracovávaná na 241 stranách, zatímco dalších 116 stran jsou odkazy, bibliografie a poznámky. Podle Lomborga jde neužitečný, drahý a hlavně politický proces, který je ve svých důsledcích kontraproduktivní.

Bjørn Lomborg je provokativní a nutí k přemýšlení. Český prezident napsal útlou knížečku o klimatu, Al Gore získal Nobelovu cenu za mír a podle českých novinových titulků jsme nejrůznějšími bizarními „pravdami“ v katastrofickém hávu poměrně slušně zásobeni. Možná by stálo za to podívat se nepříjemné pravdě do očí a být příjemně překvapeni. Lomborg totiž přemýšlí méně katastroficky, ale více prakticky.

Bjørn Lomborg: Zchlaďte hlavy, nakl. Dokořán 2008 



Nelíbí 1 2 3 4 5 6 7 8 9 10 Líbí
   Hodnocení  7.09

Diskuze

Topí Pigula

Pigularium
autoportrét
Oblíbenost autora: 7.23

O autorovi

Datum narození (1966) mě podle některých řadí do mohutného proudu střední generace, která má "mládí pryč a do důchodu daleko". Mnohá mnou vykonávaná povolání (důlní zámečník, pomocná síla v kuchyni, kuchař na horské boudě, pedagogický pracovník, dřevorubec, novinář a v současné době šéfreportér) mi umožnila se seznámit s lidmi nejrůznějších profesí i charakterů, od od dělníků po politiky. Baví mě sledovat svět kolem sebe a to jak skze média (krom deníků), tak přes hledáček mých nikonů. A občas nevěřím vlastním očím, hledáčku či monitoru.

Kalendář

<<   květen 2018

PoÚtStČtSoNe
 123456
78910111213
14151617181920
21222324252627
28293031