kachna

Pigularium

TÝDEN.CZ

18. 7. 2018
Rubrika: O dobrých věcech

Utajená obrana železné opony RECENZE

Autor: Topí Pigula

09.06.2008 08:37

Přísně tajné

 

aneb

 

utajená obrana železné opony

 

Nakladatelství Mladá fronta vydalo jako svou 6 844. publikaci dílo autorské trojice Martin Dubánek, Jan Lakosil a Pavel Minařík nazvané Utajená obrana železné opony/ Československé opevnění 1945 – 1964. Tvůrci nové knihy na 216 černobílých a 32 barevných stranách otevřeli problematiku až do roku 2005 téměř tabuizovanou – poválečné opevnění na jižní a jihozápadní československé hranici, které bylo součástí tzv. železné opony. V uvedeném roce vstoupil v platnost zákon číslo 412/2005 Sb., jenž paragrafem 22 konkrétní archivní materiály zbavil nálepky PŘÍSNĚ TAJNÉ. Tyto písemné prameny se tak staly přístupnými pro badatele.

Po roce 1989 se projevil nebývalý zájem o předválečná československá opevnění a jejich minulost, pro spoustu lidí se „bunkrologie“ stala koníčkem, relaxační činností i vášní, jíž obětovali a stále ještě obětují svou energii, volný čas i peníze. V populárně naučných i odborných periodikách nastala invaze příspěvků o objektech, s jejichž pomocí jsme v roce 1938 měli hájit svou nezávislost. Všichni víme, že se tak nestalo, ba že naopak tato opevnění využily koncem druhé světové války nacistické jednotky, čímž připravily postupujícím spojeneckým vojákům nejednu horkou chvíli. O dalších osudech železobetonových svědků minulosti však čtenář nenalezl v prakticky žádné publikaci podstatnější zmínky. Chcete znát důvod? Nemožnost dostat se k písemným pramenům, které jsou pro historika velmi podstatné.

Výše vzpomínaný titul tedy představuje pověstnou první vlaštovku ve zpracování donedávna zakázaného tématu. Zabývá se stavem lehkého i těžkého opevnění po roce 1945, jeho postupnou reaktivací a příklonem našeho armádního velení k sovětské koncepci opevnění, která nastartovala proces prefabrikace a následného budování objektů z dílců. Pánové Dubánek, Lakosil a Minařík se pochopitelně věnují typologii objektů, jejich výzbroji a vybavení a také posádkám, které v nich sloužily. Pozornost zasluhují popsané válečné plány Československé lidové armády a rovněž zmínka o nerealizovaných zkouškách účinků jaderných zbraní.

Text se opírá o nejrůznější grafické náčrty, mapy, dobové černobílé fotografie a také barevné přílohy, které i v méně poučeném laikovi vyvolají názornou představu, jak dobře jsme byli „chráněni“ před nenadálým útokem ze Západu. Fotografie i kresby idylických „seníků“ a „stodol“ v pohraničí ukazují, že vůbec nesloužily zemědělské a lesní výrobě, nýbrž zajištění „čáry“ proti „rejdům imperialistů“. Bylo by zajímavé vědět, nakolik tato opatření odpovídala krokům rakouské a západoněmecké strany. Po roce 1989 opevnění na československo-západoněmeckých a rakouských hranicích začala ztrácet na významu a armáda je v devadesátých letech postupně opouštěla. Některé objekty na Znojemsku však speciální jednotka ROTO udržovala v bojeschopném stavu ještě v roce 1996. Je zřejmé, že se vstupem Česka do Severoatlantické aliance jejich aktivní role skončila a že se z nich v lepším případě staly muzeální kousky. Doufejme, že tentokrát už navždy.

Z knihy zřetelně vyplývá, že ji napsali muži, pro které „bunkrologie“ představuje odborný zájem i zanícení, bez něhož se žádný badatel neobejde. Zdařilou publikaci lze jednoznačně doporučit každému vyznavači novodobé a hlavně vojenské minulosti starého kontinentu.

Údiv však může vzbudit formulace na straně 204: „Doufejme, že se do systematického archivního i terénního zkoumání zapojí více nadšenců …“ Zůstává tak nezodpovězenou otázkou, nakolik mohou systematický výzkum provádět diletanti, aniž bychom tomu slovu podsouvali jakýkoliv hanlivý příznak. Přání autorů totiž vystihuje neradostnou českou realitu, v níž vrcholní politici bez rozdílu stranické příslušnosti o palčivé potřebě vědeckého, tedy i historiografického výzkumu hlavně žvaní, jenže uvolnit potřebné finanční prostředky nemíní. A tak se musíme spoléhat na nadšence. Zaplaťpánbůh za ně…

 zpracoval Tomáš Knopp, Topí Pigula



Nelíbí 1 2 3 4 5 6 7 8 9 10 Líbí
   Hodnocení  5.11

Diskuze

Topí Pigula

Pigularium
autoportrét
Oblíbenost autora: 7.23

O autorovi

Datum narození (1966) mě podle některých řadí do mohutného proudu střední generace, která má "mládí pryč a do důchodu daleko". Mnohá mnou vykonávaná povolání (důlní zámečník, pomocná síla v kuchyni, kuchař na horské boudě, pedagogický pracovník, dřevorubec, novinář a v současné době šéfreportér) mi umožnila se seznámit s lidmi nejrůznějších profesí i charakterů, od od dělníků po politiky. Baví mě sledovat svět kolem sebe a to jak skze média (krom deníků), tak přes hledáček mých nikonů. A občas nevěřím vlastním očím, hledáčku či monitoru.

Kalendář

<<   červenec 2018

PoÚtStČtSoNe
      1
2345678
9101112131415
16171819202122
23242526272829
3031