kachna

Pigularium

TÝDEN.CZ

25. 9. 2018
Rubrika: O politice

Smrt disidenta - recenze

Autor: Topí Pigula

08.05.2008 22:15

Britský The Independent začal svou recenzi otázkou. „Jaká je souvislost mezi ruským magnátem, čečenským rebelem a bývalým důstojníkem KGB otráveným v Londýně?“ V jedné větě tak autor shrnul celou 404 stránkovou knihu (včetně jmenného rejstříku), která je psána takřka detektivním perem. Základní reálie příběhu si většina čtenářů bude pamatovat z médií. Emigrant, bývalý důstojník KGB a FSB pomalu umírá na otravu radioaktivním poloniem. Šlo o takřka geniální vraždu. Následně britská policie sleduje stopu záření a dostává se až k možným pachatelům na území Ruska. Ty však Rusko odmítlo vydat a vedlo své vlastní vyšetřování, které bylo zrcadlovým odrazem britského. Jen v něm dobří byli špatní a černé bylo bílé. Jelikož realita je složitější než fikce na stránkách detektivek, je předivo souvislostí složitější a tudíž méně přehledné. Základní dějové linky jsou v knize tři. Život Litviněnka, jeho ženy Mariny a syna Tolika, které obsahují chvíle jejich seznámení, dramatickou emigraci i dobu Alexandrova umírání. Tím se prolíná rusko-čečenský konflikt, kterého se Litviněnko osobně zúčastnil a jenž se zásadním způsobem podepsal na jeho způsobu uvažování. Třetí, nejobsáhlejší částí knihy je popis dějů a vzájemných vazeb mezi nejrůznějšími ruskými oligarchy, politiky, tajnými službami. Kniha poodhaluje praktiky sovětských i ruských vysokých pater politiky, kdy jsou tajné služby zneužívány k vydírání, vyšetřování a odsuzování pomocí nastrčených důkazů a k vraždám odpůrců. Ačkoli autorské duo Goldfarb – Litviněnková jasně straní zavražděnému  detektivovi (bylo by divné, kdyby jej manželka a jeden z nejlepších přátel haněli), přece se jen mezi řádky dá vysledovat, že i on se podílel na nelegálních praktikách KGB/FSB. Občas v „nadšení pro dobrou věc“ ujely autorům v rámci textu nepodstatné  hlouposti. Na straně 48 například tvrdí, že „ za sovětského režimu se žádné daně neplatily“. Kniha je hrubou obžalobou prezidenta Putina, popisuje jeho vstup do vrcholné funkce a ukazuje souvislosti mezi válkou v Čečně a tažením proti bin Ladinovi. „Výměnou za to, že podpořil americkou válku proti teroru, získal Putin něco, co mu možná nakonec zachránilo prezidentské křeslo: souhlas s jeho válkou v Čečensku a destrukcí ruské demokracie“. Státní duma přijala zákon, jenž udílí FSB pravomoc pověřovat komanda likvidací „teroristických skupin“ v zahraničí. „Tyto právní úpravy umožňují, aby byly speciální operační jednotky nasazeny podle uvážení prezidenta proti teroristům a základnám nacházejícím se mimo území Ruské federace, za účelem eliminace nebezpečí hrozící Ruské federaci“ uvedl Michail Grišankov, místopředseda bezpečnostní komise Dumy. Litviněnko obvinil během bolestného umírání ze své vraždy přímo Putina. „Možná, že se vám podaří umlčet jednoho muže, ale křik protestů z celého světa vám, pane Putine, bude znít v uších po zbytek života“.

Jak moc je téma živé, ukazuje zájem o tuto knihu. Od už zmiňovaného britského The Independent, přes americký Washington Post až po Japan Times. Je příjemné, že se díky nakladatelství JOTA dostala do rukou i českých čtenářům. Občas se ruský medvěd staví na zadní a mává tlapami k našim hranicím v reminiscenci na doby (ne)dávno minulé. Stačí vzpomenou na vyhrožování v reakci na možnou výstavbu radaru na našem území. Vydání knihy dvojice Goldfarb Litviněnková je ale jasnou ukázkou, že jsme léta jsme samostatnou, svobodnou zemí. Před rokem 1989 by vydání něčeho podobného naprosto nepřicházelo v úvahu.

  Za samostatnou poznámku stojí využívání zkratky KGB v marketingovém pojetí knihy. Ne každá, byť dobře napsaná kniha se prodá a marketing je ač se nám to líbí či nikoli, pro prodej knihy klíčovou záležitostí. Evidentně si to uvědomovalo i nakladatelství Free Press, které v roce 2007 vydalo knihu v anglickém originále: Death of a dissident: the poisoning of Alexander Litvinenko and the return of the KGB. Zkratka KGB zná coby symbol státního teroru a státem posvěcených vražd každý vzdělaný člověk. Málokdo už ale zná celé znění názvu - Комитет государственной безопасности - Výbor státní bezpečnosti.  Byť se jedná o pořád stejné praktiku, KGB jako organizace zanikla koncem roku 1991. Její nástupkyně FSB (Федера́льная слу́жба безопа́сности, Federální úřad bezpečnosti) je daleko méně známá.  

Po přečtení knihy asi každého napadne paralela mezi politikou Ruska a ČR. Naše republika je rozlohou více, než 216 krát menší. Tomu by odpovídala i násilnost a nekulturnost naší politické scény. Stačí jen vzpomenou napadení komunisty Dolejše, výhružky při prezidentské volbě, vulgarity během poslaneckých projevů. Asi bude kus pravdy na bonmotu, že kdo má rád uzeniny a dodržuje zákony, neměl by být u toho, když tyto dva produkty vznikají. Právě díky těmto a podobným zamyšlením, které kniha vyvolá, stojí za to si ji přečíst. Litviněnko je mrtvý, ale svět ve kterém žil nás totiž stále obklopuje.

 

 

 

 



Nelíbí 1 2 3 4 5 6 7 8 9 10 Líbí
   Hodnocení  7.4

Diskuze

Topí Pigula

Pigularium
autoportrét
Oblíbenost autora: 7.23

O autorovi

Datum narození (1966) mě podle některých řadí do mohutného proudu střední generace, která má "mládí pryč a do důchodu daleko". Mnohá mnou vykonávaná povolání (důlní zámečník, pomocná síla v kuchyni, kuchař na horské boudě, pedagogický pracovník, dřevorubec, novinář a v současné době šéfreportér) mi umožnila se seznámit s lidmi nejrůznějších profesí i charakterů, od od dělníků po politiky. Baví mě sledovat svět kolem sebe a to jak skze média (krom deníků), tak přes hledáček mých nikonů. A občas nevěřím vlastním očím, hledáčku či monitoru.

Kalendář

<<   září 2018

PoÚtStČtSoNe
     12
3456789
10111213141516
17181920212223
24252627282930