kachna

Pigularium

TÝDEN.CZ

15. 11. 2018
Rubrika: O politice

Pár pohlavků pro Džamilu

Autor: Topí Pigula

09.03.2008 12:39

Džamila Stehlíková chce mít zákon, který by zakazoval jakýkoli fyzický trest dětí. Myšleno vlastních dětí. Nejsem si jistý, jestli by paní ministryně nezasloužila pár pohlavků.

 

U babičky, kde jsem byl v mládí doma, jsme měli důtky. Dřevěná hůlka s několika řemínky vzbuzovala respekt. Použity byl jen několikrát a spíš decentně, než bolestivě. Štípalo to, nicméně pak dlouho stačil významný pohled k místu, kde odpočívaly a bylo jasné, že jsem přestřelil. S naivitou dítěti vlastní jsem asi tři pramínky ustřihl, domnívajíc se, že když pramínků bude méně, bude i slabší trest. Za léta výchovy se o mě přerazilo několikero vařeček, občas otec použil pásek a moje cholerická maminka si o mě otloukala ruku. Nicméně ze mě nevyrostl ani kriminálník (mám čistý trestní rejstřík), ani tyran dětí, který je mlátí hlava nehlava za sebemenší provinění. Moje sexuální návyky jsou podle celospolečenských měřítek naprosto normální (což uvádím, abych doplnil střípek do mozaiky amerického výzkumu,viz. níže).   Osobně vzhledem k tomu, že jsem otcem, beru fyzický trest jako výjimečný, leč normální výchovný prostředek. Nikoli tak Džamila Stehlíková. Vzhledem k tomu, že vykonávala soukromou lékařskou praxi v oboru psychiatrie, tak by mohla vědět, že zákazy nic neřeší.

 

Podle rozhovoru na serveru idnes.cz  měla paní ministryně vypustit z úst následující perlu “Myslím, že fackování nebo pohlavkování dětí je prvním krokem k jejich týrání. Je to podobné jako u měkkých drog, přes které se člověk dostane ke tvrdým... Chci do zákona dostat výslovnou formulaci, že se dítěti nesmí působit fyzická bolest." Podle této logiky je jen otázkou času, kdy přijde na fakt, že zvýšení hlasu je prvním krokem k psychickému týrání a bylo by ho potřeba zakázat.  Nemluvě o tom, že  jakmile dítě odmítne jídlo, jde o jasný náznak budoucí bulimie. A co plácnutí přes ruku, aby bylo jasné, že do elektrické zásuvky se opravdu nesahá? V zástrčkách máme krytky a okolo nich pobíhá velmi zvědavý dvouletý kluk...

 

Předpokládám, že naprostá většina z nás byla fyzicky trestána a z podle statistik z nás vyrostli normální, zdraví, společensky neškodní jedinci. A to bez ohledu na to, že Hospodářské noviny s odvoláním na americké vědce tvrdí, že „kdo zažil rodičovské výprasky a podobné tresty, může mít větší sklony ke slovnímu nebo i fyzickému nucení partnera k sexu, k rizikovému sexuálnímu chování, zejména k pohlavnímu styku bez kondomu, a k masochismu“. Do doby, než bude zákon schválen (věřím, že nebude – i když kdo ví, v českém parlamentu už prošly větší pitomosti) můžeme dítě plácnou po zadku a věřit, že z něho tak neuděláme uskřípnutého masochistického sadistu, který „roste pro kriminál“. Jinak rosteme pro kriminál my. Rodiče, tety, babičky, dědečkové i paní na hlídání – prostě všichni, kteří alespoň občas mají na starost dítě. Ruku na srdce – kdo NIKDY  neplácl dítě?



Nelíbí 1 2 3 4 5 6 7 8 9 10 Líbí
   Hodnocení  8.52

Diskuze

Topí Pigula

Pigularium
autoportrét
Oblíbenost autora: 7.23

O autorovi

Datum narození (1966) mě podle některých řadí do mohutného proudu střední generace, která má "mládí pryč a do důchodu daleko". Mnohá mnou vykonávaná povolání (důlní zámečník, pomocná síla v kuchyni, kuchař na horské boudě, pedagogický pracovník, dřevorubec, novinář a v současné době šéfreportér) mi umožnila se seznámit s lidmi nejrůznějších profesí i charakterů, od od dělníků po politiky. Baví mě sledovat svět kolem sebe a to jak skze média (krom deníků), tak přes hledáček mých nikonů. A občas nevěřím vlastním očím, hledáčku či monitoru.

Kalendář

<<   listopad 2018

PoÚtStČtSoNe
   1234
567891011
12131415161718
19202122232425
2627282930